Hlavní menu:

Podmenu:

Povolání

Co to je vlastně povolání, koho se týká, jak se projevuje a jaké jsou formy jeho prožívání

I. Co je to povolání

Povolání je cesta,
kterou musí kráčet každá osoba spolu s ostatními, aby uskutečnila Boží vůli.

1. Otázka povolání dnes

Slovo povolání je běžně dnes chápáno jako zaměstnání nebo pracovní zařazení. V duchovním chápání má toto slovo však hlubší smysl a význam. Mluvíme o tom, že Bůh povolává jednotlivé lidi do své služby, volá Izraelský národ a také povolává každého člověka. Takto objevujeme nový, radostný a obohacující význam tohoto slova, které staví celý náš život do nové perspektivy.

2. Povolání v Písmu svatém

Výraz: „volání, povolání a jeho složeniny“ se vyskytují ve Starém i Novém zákoně asi 700x.

Bůh nebo Ježíš volá a tudíž povolává. „Volat na někoho“ má v Bibli význam: pozvat nebo vyzvat, zavolat, oddělit, ale také určit k nějakému úkolu, pověřit, a pro tento úkol dotyčného vybavit, nebo též být povolán k následování Ježíše.

Původně mělo toto slovo jen náboženský význam, nesouviselo se změnou životního stavu. Až od středověku vznikl i význam nový, povolání = zaměstnání.

Písmo svaté dosvědčuje (Mt 22,14), že ani povolání nebo vyvolení nevytváří pro člověka nějaký nárok před svrchovaně soudícím a omilostněným Bohem. Dá se říci, že Pán Ježíš svým výrokem: „Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených“ (Mt 22,14), rozlišuje „povolané“, kteří slyší, od „vyvolených“, kteří odpovídají a jsou „vybráni“.

3. Otázka duchovních povolání dnes

Povolání nebylo nikdy tak podrobně studováno a předkládáno jako v těchto letech.

Postupná početní krize povolání přinesla prohloubení nauky 2.vatikánského koncilu.

Je pravděpodobné, že v Božích plánech má prořídnutí zvláštních povolání (kněžských, řeholních, misionářských) v církvi také tento důvod: Pán chce, aby se silně pociťovalo povolání všech pokřtěných k obecnému kněžství. Pán chce povzbudit všechny pokřtěné, aby nezůstávali pasivními diváky, ale aktivně se účastnili a spolupracovali na díle spásy.“

(biskup G. Baroni z Reggia 1973)

Valná část veřejného i křesťanského mínění si pod slovem „povolání“ představuje pouze povolání ke zvláštnímu zasvěcení. Není dostatečně rozšířen názor, že sám život je Boží povolání, že je to základ všech povolání.

4. Povolání člověka a křesťana

Pán Ježíš nemluví o svém povolání, ale o to více vyzývá jiné lidi, aby jej následovali. Už hned na počátku vytvořil skupinu dvanácti učedníků /Mk 3,13/ a podobně vyzývá i jiné lidi (Mk 10,21; Lk 9,59 – 62). Celé jeho kázání vlastně obsahuje trvalou výzvu k následování po nové jen jemu známé cestě: „Jestliže někdo chce přijít za mnou…“ (Mt 16,24).

Církev chápala vždy křesťanství jako povolání. Apoštolové často mluvili o křesťanech jako o těch, kteří byli povoláni ke svatosti,….

Křesťanské povolání má svůj původ v Duchu Svatém. Všem křesťanům se dostalo jediného povolání s rozličnými dary…, ve službě…, v mimořádných projevech …, v moci…

Církev je tedy společenstvím povolaných, skutečná „ekklesia – povolaná“ a všichni kdo ji tvoří, jdou za Božím hlasem.

5. Kdo stojí za duchovním povoláním

Povolání je hluboké tajemství víry.

Papež Jan Pavel II. při ohlednutí na 50 let svého povolání, to vyjádřil slovy: „Historie mého kněžského povolání? Tu zná především Bůh. Ve své nejhlubší podstatě je každé kněžské povolání velkým tajemstvím, je to dar, který člověka nekonečně přesahuje. Každý z nás kněží to zřetelně zakouší po celý život“ (Kniha Jana Pavla II. Dar a tajemství).

Prvním protagonistou každého povolání – hlavní postavou povolání – je Bůh. A povolání, která dává Bůh, jsou rozmanitá. Především musíme u povolání zkoumat Boží podíl, a potom podíl lidské osoby a křesťanského společenství.

6. Známky povolání ze strany Boží:

V Bohu má povolání tyto základní známky:

  1. Je to úkon svobodné Boží volby – Bůh si ze své vlastní iniciativy zamiluje člověka a zvolí si ho před jeho narozením (Jer. 1,15; Gal 1,15) a osloví ho, ať je v jakémkoliv stavu a v různých okolnostech (Jer 1,6-7, Gal 1, 13-14).

  2. Je to úkon tvůrčí lásky – Bůh volá člověka jménem (Iz 43,1). Povolání není tedy něco mimo člověka, ale je vepsáno do knihy jeho bytí. Bůh takto navazuje osobní a originální vztah, v němž si může povolaný opakovat spolu s kard. J. H. Newmanem: „Jsem stvořen, abych vykonal něco nebo byl něčím, pro co nebyl nikdo jiný nikdy stvořen. Nezáleží na tom, jsem-li bohatý nebo chudý, pohrdaný nebo ctěný od lidí. Bůh mně zná a nazývá jménem. Jistým způsobem jsem na svém místě tak potřebný, jako je archanděl na svém místě.“

  3. Je to jedno hledisko Božího zjevení – Bůh zahajuje s člověkem dialog, aby mu zjevil, kdo je, jaké místo zaujímá a co má v jeho plánu udělat – je to slovo programové a přetvořující.

  4. Je to skutečnost dynamická – Bůh volá člověka v každém okamžiku jeho života. Je to důvěrný rozhovor mezi Pánem a člověkem. Pán neustává volat a odpovídat. Ten rozhovor začíná v čase a končí ve věčnosti.

  5. Je to dar universální – Bůh volá všechny lidi.

  6. Je to dar pro poslání – Bůh volá každého, aby ho poslal do služby bratřím podle toho, jakým osobním darem ho obohatil.

II. Formy a způsoby prožívání povolání

1. Způsoby povolání podle úseků života

Člověk má své povolání uskutečňovat v těchto základních úsecích života:

  1. Povolání k životu – Boží povolání se uskutečňuje především stvořením a zvláště počátkem života každé osoby. Každý člověk je povolán, aby žil podle Božího obrazu a podle Boží podoby. Pro toto povolání může člověk žít ve společenství s Bohem, je schopen rozhovoru s Bohem, má v sobě zaměření k lidskému povznesení.

  2. Povolání k připodobnění se Kristu – je to vrcholný bod povolání podle Božího plánu, protože „z něho pocházíme, skrze něho žijeme a k němu směřujeme“. Znamením tohoto připodobnění je křest. Skrze toto připodobnění Kristu jsme osvobozováni od hříchů a jeho následků, od smrti a všech forem otroctví.

  3. Povolání do církve – církev je určena sloužit všem lidem, proto je každý člověk povolán být součástí církve. Každý křesťan v církvi zaujímá vlastní místo prostřednictvím zvláštního daru, který dostal od Ducha Svatého.

  4. Povolání ke svatosti – Bůh chce, aby se na jeho volání nedala ledajaká odpověď, ale aby to byla odpověď co nejautentičtější. Je to výzva mít jako směrný bod samu dokonalost toho, který povolal a každým okamžikem volá.

  5. Povolání k nebeské slávě – k plnému uskutečnění volání dochází mimo tento život, protože církev bude dovršena teprve v nebeské slávě. Každé povolání nese během pozemského putování známky omezenosti a je tíhnutím k plné zralosti.

2. Základní specifická povolání v církvi

Základními specifickými povoláními v církvi se rozumí ta, která z Boží vůle tvoří nosné prvky života církve. Můžeme je dělit na povolání k církevním službám – vysvěcení, ustanovení a výkonní služebníci a na povolání k životním formám – křesťanské manželství, vdovství, zasvěcení v řeholním životě a zasvěcení v světských institutech a panenství a celibát pro nebeské království. Oba způsoby se mohou rozmanitě kombinovat.

Povolání určena k církevním službám mají za cíl dobro křesťanského lidu, zatímco u povolání k různým životním formám je prvořadým a bezprostředním cílem dokonalost člověka.

A. Povolání k církevním službám:

  1. Biskup – je zástupcem Krista a je principem i základem jednoty, a tedy středem společenství.

  2. Kněz – je spolupracovníkem biskupa hlavně ve zpřítomňování Krista pastýře a hlavy, předsedá církevní obci, předchází bratry a sestry, aby byli pravými Kristovými učeníky, povzbuzuje a koordinuje charismata a služby všech.

  3. Jáhen – je spolupracovníkem biskupa v zastupování Krista služebníka u místních křesťanských společenství.

  4. Ustanovení laičtí služebníci – (lektorát, akolytát) jsou animátory v úseku křesťanské obce.

  5. Výkonní laičtí služebníci – (mimořádný přisluhovatel sv. přijímání, katecheta) jsou znamením otevřenosti k rozmanitým darům a odpovědnosti celého Božího lidu za poslání církve.

  6. Misionáři mezi pohany“ – jsou znamením úsilí celé církve o povznesení celého člověka a všech lidí, vypomáhají v místních církvích objevovat znamení přítomnosti Pána mezi lidmi.

B. Povolání k životním formám:

  1. U laiků – záleží v tom, aby byli svědky vzkříšeného Krista a působili podle svých sil pro evangelizaci a úplné lidské povznesení.

  2. Křesťanští manželé – mají být znamením Boží lásky k sobě navzájem i k druhým lidem.

  3. Osoby ovdovělé – ať statečně přijímají své vdovství jako pokračování povolání k manželství a jsou znamením naděje založené na víře.

  4. U členů sekulárních společností – záleží jejich život v sebeobětování a v životě úplně zasvěceném a v zachovávání evangelních rad

  5. U osob zasvěcených k řeholnímu životu – záleží v radikálnějším sebeobětování Bohu a službě bližním prostřednictvím evangelních rad, aby se tak stali viditelným znamením pro všechny členy církve, aby plnili bez zdráhání povinnosti křesťanského povolání.

  6. Kontemplativní osoby – zasvěcené, aby zpřítomňovaly Krista rozjímajícího na hoře, jsou upomínkou a pomocí k dosažení společenství s Bohem tím, že povzbuzují a podpírají ostatní členy Božího lidu.

C. Vztah mezi těmito specifickými povoláními

Pokud jde o vztah mezi specifickými povoláními k zvláštnímu zasvěcení a ostatními zasvěcenými povoláními, musíme poznamenat, že obojí mají stejnou důstojnost, protože jsou různými výrazy jediného Kristova bohatství, a protože každé z nich je zvláštní způsob, jak je možné se připodobňovat Kristu společenstvím s Otcem v témže Duchu Svatém.

Závěr

Boží povolání otevírá člověku největší štěstí, jaké se na této zemi nabízí, představuje jeden z nejpřesvědčivějších důkazů Jeho lásky, ukazuje člověku smysl jeho existence. Mnoho křesťanů hledá své místo, své povolání, přeje si učinit něco se svým životem, pro Ježíše, s Ježíšem. Bůh stále volá, vydávejme se i my stále znovu cestou povolání, životem v němž nezapomeneme, že nás Bůh zavolal.

Ke stažení:Pouzitelna-literatura.doc, 37 kB


Redakce: info (zavináč) hledampovolani (tečka) cz | Technický kontakt: Webdesignum 2008-2013 |